Nákej rozhovor.....
Kdo z vás čtyř má ve skupině na starosti rockový imidž?
Tom: Já ne, pořád pobíhám v hip-hoperskejch hadrech.
Bill: Všichni posloucháme různou hudbu a nechcem spadat do žádný image-kolonky. Sme čtyři různý osobnosti. Každá skupina má vlasní tvář.
Ok, ti z vás, kteří se vnímají jako rockeři - láká vás někdy rozbíjet věci?
Tom: Sníme o tom, že jednou kompletně rozbijeme hotelovej pokoj.
Bill: V našem klipu sme hodili na zem televizi. Rozbíjení kytar sa nám líbí.
Georg: Rádi podpalujeme odpaďáky.
Tom: A hukot je i zapalování poštovních schránek!
Georg: Anebo strkáme do výfuků silvestrovský petardy.
Objednáváte si na pokoje přepravky s šampaňským?
Bill: Když nám je někdo zacáluje, tak jo. My sami svoje vlastní peníze rači utrácíme za levný pivo.
Georg: A všichni si furt myslej, že máme kopec prachů. Ale tak to ješte není.
Bill: Jo, sme úplně normální, žádnej extra luxus.
Tom: I když už bydlíváme v dost cooláckejch hotelech.
Bill: Rači se setkáváme s kámošema a chodíme do kina, kam chodívaj normální lidi.
Lidi, vy ste ale nudní!
Bill: Jo, to sme.
Jaké to je, být nálepkou v Bravu?
Bill: Super! O tom sní každá kapela!
Tom: Všechno si odkládáme, novinový články, časopisy, všechno to sbíráme. Nikdo nemůže říct, jak dlouho budeme ještě známí.
Vaše texty jsou o strachu z budoucnosti, dezorientaci, rozvodu rodičů - to jsou témata, která sa dotýkají vaší generace. I přesto na vás na školních dvorech pokřikovali "teplouši"!
Bill: Fakt?
Ano. Děti na jedné škole si napsali na trička "Kill Bill" a ochranka vás odtamtud musela vyvést, nepamatujete si?
Bill: Je hodně lidí, který považujou naší skupinu za sračku. Už jenom to, že sme s Tomem jednovaječný dvojčata mnohý vytáčí. Prostě se nad tim nevzrušujeme.
Gustav jednou řekl, že se bojí rvaček...
Gustav: Bylo to tak, že na mojí škole byly čas od času problémy. Ano, mám strach, tenhle svět umí bejt hnusnej.
Kde byl problém s vaším poselstvím?
Bill: Starší nezvládaj, že oni musej chodit do školy a takový cucáci jako my maj úspěch a vydělávaj prachy. A že i starší holky frčej na nás - takový cucáky.
Jmenujete se Tokio Hotel- co vás spojuje s Tokiem?
Bill: Je to hustý město, ulítlá kultura.
Tom: A tokijskejm holkám se líběj kluci, jako sme my.
Bill: A "hotel" je symbol toho, že furt nocujeme po hotelech.
Bille, tvůj výzor připomíná japonské postavičky manga.
Bill: S tim to nemá nic společnýho. Tenhle účes nosim už tři roky. Jednou sem potřeboval speciální střih, protože sem šel na party převlíklej za upíra.
Jak dlouho ti trvá úprava vlasů?
Bill: 10 minut.
Nehty? Oči?
Bill: 30 minut na všechno. Někdy se zaseknu před bednou a potom to trvá dýl.
Někteří lidé tvrdí, že jste převlečená děvčata.
Bill: Sou týpci, co nejsou teplý a líbíme se jim. Skutečně si přejou, aby sme holkama byli.
Fakt?
Bill: Jeden fanoušek mi jednou řek, že je mu jedno, že sem kluk. Že se do mě stejně zamiloval. Zabouchlo se do mě víc kluků, který sou jinak na holky. Hodně se jich s tim prostě nechce smířit, že sme kluci.
Tom přitom spal už s 15 holkami.
Tom: S dvaceti pěti!
Promiň!
Tom: Ale měl sem i pevnější vztahy, stálý přítelkyně.
A co všechny ty zamilovaný dopisy, co dostáváte? Jaký je to pocit?
Tom: Strašně nás to teší, jenom nás mrzí, že nestíháme odepisovat.
Gustav: Sou dopisy, který nás dojímaj víc, než ostatní. Jedna třináctka mi napsala, že každej večer pláče, protože na mě myslí a ví, že mě nemůže mít. Tak se aspoň kouká na můj plagát.
Jak si dokážete najít holky? Ten výběr je strašně veliký...
Bill: Je to fakt těžký. Je hodně pipin, co dou po hvězdách, a většinou sou to dobrý herečky. Nerozeznáte, že jim nejde o slávu. Přídem na to až tehdy, když navrhnou, aby sme se s nima vyfotili pro Bravo.
Tom: Holky se k nám tak lehce nedostanou. Sme opatrný a máme svoje nároky.
Váš manažer musí žádat povolení od úřadů, když máte vystoupení po 22. hodině. Jak se s tím jako hvězdy vyrovnáváte?
Bill: Musíme bejt vzorama pro mladý, nemůžeme dělat blbosti. Ale když mi něco nevyhovuje, tak to udělám. A to se nezmění.
hmmmm
(Yuna, 2. 5. 2006 14:17)